Výstavy - Petra Malinová Marečková

2025/26 Matérie, Jan Čejka Gallery, Praha 10.12.2025 – 29.01.2026

Kurátor Jan Čejka

Foto Jakub Červenka

Vzdát se olejů, tolika barev, lnu, bavlny, vzít prostě kousek juty a nanést na ni jíl. Tento odvážný asketický krok se rozhodla udělat malířka Petra Malinová přibližně před devíti lety.

Obrátila se s respektem přímo k matérii, půdě, rostlinám, pigmentovým drtím, a nechala tak vzniknout výpovědi o svém vztahu ke krajině a vůbec přírodě. K výpovědi, která je svojí upřímností a intenzitou na tuzemské scéně zcela ojedinělá.

V díle zpracovává přebývající materiál, s nímž zápolí jakožto zahradnice. S opatrností pokládaných bylin ukazuje krásu i křehkost flory a vytvářením hlubokých struktur vyzývá k ohmatání samotné půdy. Obrazy to nejsou vůbec statické. Naopak jsou plné rytmů, meditace, tance, práce nebo souboje.

Obrazy kypí obsahem, přestože se jeví abstraktní. Nepopsatelnost obsahu tu vychází z intenzity osobní prožité zkušenosti i ze samotného návratu k „matérii“ ve smyslu podstaty nebo počátku. Snaha se něčeho takhle přesahujícího alespoň dotknout svádí autorku ke hledání skrytých řádů. Traviny různě proplétá, vrství mezi sebou, anebo jim přidává ještě skrytou vrstvu luminiscenční pigmentace.

V noci pak září i podlaha jejího ateliéru. Je to skrytý vesmír, v němž autorka dostala nedohlédnutelný venek do malého dovnitř. Ba její ateliér se nachází v patře, ale působí jako zahrada a stejně tak i její díla půdní a přerostlá jsou více díly niternými. Jsou o životě v prostředí, o vztazích, o proplétání vztahů i jejich přetrhávání. Jsou o vitalitě. Vitalitě země, Země i té „ze mě“, kterou má sama Petra Malinová navzdory své tichosti na rozdávání. Jan Čejka

https://jancejkagallery.com/program/materie-rozhovor-s-petrou-malinovou/

https://jancejkagallery.com/program/petra-malinova-materie/

2025 Planeta hoří skrze mé srdce, Studio Kopr, Hradec Králové 07.02.2025

2024 23. ročník ART PRAGUE, Praha 05.11.2024

05. 11. - 10. 11. 2024

https://www.artprague.cz/o_art_prague/

Kurátor Jitka Sochorová Grigerová

Foto Jitka Sochorová Grigerová, Anežka Malinová

2023 XXII. ART Prague, Praha 31.10.2023 – 05.11.2023

https://www.artprague.cz/

https://www.facebook.com/photo?fbid=834265571829496&set=pcb.834266198496100&locale=cs_CZ

Kurátor Jitka Sochorová Grigerová

Foto Jitka Sochorová Grigerová

2023 SYMBIÓZA, Galerie Kritiků, Praha 06.06.2023

https://artalk.cz/2023/06/25/symbioza-v-galerii-kritiku/

Kurátor Tereza Nováková

Foto Anežka Malinová

2023 SVĚTLEM ZEM, Galerie Havelka, Praha 07.02.2023 – 07.03.2023

http://www.galeriehavelka.cz/cs/vystavy/index.php?id_clanek=750

Kurátor Tereza Nováková

Světlem zem

„…Hledět na oblohu v babím létě a trhat dlouhé traviny, opatrně ulamovat uschlé větve staroanglické růže, stvoly muškátové šalvěje a kopřiv za mrazivého odpoledne v Polabí...“

I když krajinu inspirace Petry Malinové-Marečkové neznáme, je nám najednou důvěrně blízká, až natolik, že si s každou přírodninou můžeme vytvořit osobní vztah. Vztah skrze světlo polabského sfumata nám lépe nechává poznat to, čím opravdu je hmota jílu. Ne nadarmo anglický překlad slova hmota-matter, zní jako mother-matka, jež navíc pochází z indoevropského kořene slova matrice-matrix, v překladu latinského slova děloha. My všichni si neseme dávné dědičné vědomí hmoty jako lůna všech věcí, pocit, že hmota je živá skrz naskrz.1

V tomto smýšlení je i rostlina bytostí a celá Petřina tvorba věnovaná rostlinám a světlu, poukazuje na fakt, že příroda je vzorem i zdrojem všeho toho, co je nám známé. Světlo, vnímané jako hodnota prostupující veškerým bytím, dopadá stejně jako vyzařuje z hmoty – ze stavebního prvku a struktury pevně určené vyšším řádem. Je navíc médiem malířky se sochařskou průpravou, skrze něž lze sledovat zachycené pomíjivé okamžiky. Kontrasty uchopitelného a neuchopitelného světa. Spolu se vzduchem-dechem i světlo vyjadřuje onen nepostradatelný pohyb, který dodává naléhavosti dílům.

Jednotlivé vrstvy obrazu odkazující k živé a neživé přírodě ovšem vedou až k nedetekovaným říším vesmíru. Na jedné straně velký bílý oblak, či keř dává možnost divákovi vybrat vlastní význam a překrýt vše kolem, na druhé straně jasně barevné pigmenty přitahují vlastními ohnisky, za nimiž se ukrývají další nevyřčené vzkazy. Při srovnání s českou strukturální informelní malbou 60. let 20. století, zde v reliéfních obrazech-objektech chybí pocit potlačované svobody. Přesto v této věcné určitosti zůstává úžas nad životem s kreativitou jako projevem svobody, růstu a lásky. Každé představené dílo tak můžeme vnímat jako cestu za citlivostí, ale i jako zhmotněnou estetickou hodnotu přírody.

Rytmy v tvorbě Malinové-Marečkové jsou klíčové nejen pro svůj optický účinek, ale i pro možnost samotného „projevení se“, neboli opakování růstu. Vytváří spirálu našeho bytí – od tepu srdce, délky kroku, přes tvarosloví stébel trav, kmenů stromů, po vlnobití moří a plynutí oblaků s ptáky v letu. Poetickým jazykem mluví o sobě, ale používá univerzální smyslové vnímání a uvědomování si přesahů blízkých všem jedincům. Pomáhá nalézt vztah k přírodě ve všech formách lidské činnosti. Míra kontaktu, který Petra s přírodou navazuje je natolik intenzivní a fyzický, že v obrazech můžeme sledovat její dotek a prožívání dynamických interakcí v každém centimetru kartograficky určeného okamžiku. Tereza Nováková

Foto Jan Rasch

2022 ROSTLINÁM, Galerie Jiřího Jílka, Šumperk

Velké díky, s úctou a láskou k Vám, pane Koval.

15. 6. 2022 PM

https://www.galerie-sumperk.cz/index.php?p=03_2022&site=default

Kurátor Miroslav Koval

Petra Malinová patří k těm, kdo se výmluvnou formou obracejí k přírodě člověkem nenarušené a tím k jádru zdejší programové linie výstav. Příroda je vzorem i zdrojem všech prostředků jejích zemitých maleb, ve kterých nezapře středoškolskou, sochařskou průpravu. Od ostřejších barev z doby studia v ateliéru výrazného koloristy Jiřího Sopka na pražské Akademii přešla k utlumeným barvám země. Pracuje s jílem nebo i s popelem a s rostlinami ve vysokých vrstvách disperzí provázané hmoty, někdy dobarvené pigmentem. Pevné stvoly trávy jsou nosnou kostrou a tvárná hlína tkání těla přírody. Její reliéfní obrazy jsou tak věcně určité a mluvit o abstrakci je nesmyslem už proto, že veškerá výtvarná výpověď liší se jen rozdílnou mírou zrcadlení živě viděného v setkání s ním tady a teď tváří v tvář. Podobně nemá tu váhu rozlišení velkého s malým, ani blízkého a vzdáleného. Zpřítomněním přirozeného řádu světa v jeho celistvosti je soužitím s přírodou v prapůvodní podobě, návratem k počátku, plynutím v čase i jeho zastavením. Navzdory pochybám, znamení doby, je i potvrzením trvalé hodnoty rukodělné malby, ukotvené v bytostně dané naléhavosti. Ta její je cestou poznání, radostí i způsobem splynutí, pronikáním ke skrytosti míst opomíjených. Vstupují spolu do dialogu. Je živým dotykem s nimi beze slov, zviditelněním tušených jevů a stavů přírody, čirého pramene všech knih. Zapsala si: „Krajina, příroda, skutečnost jako kniha bez konce, bezedná pokladnice nekonečných dějů… křehký dopad pigmentu na povrch, jako když se snáší noc, jako když se sluneční paprsky dotknou kapky vody“. Petra Malinová je společensky plachá a zůstává ve skrytu, ale o to víc je doma v přírodě. Maluje hlínou z úcty k ní a svá režná plátna věnuje rostlinám. Prochází krajinou, „plave mezi poli“ a jak napoví názvy jejích souborů, zve i nás k návratu do ní. Miroslav Koval

Foto Anežka Kovalová